EXPEDICE LAPONSKO

K ránu prší a je silný vítr. S naším autem to pěkně hází. Pospáváme až do 9:00, konečně trochu víc spánku. Po sladké snídani vyjíždíme do Vardo. Město leží na ostrově, na který projíždíme téměř 3 km dlouhým podmořským tunelem. Je to zvláštní pocit být 88 m pod hladinou moře. Hledáme benzínku, abychom mohli nabrat vodu. V krámku poblíž zároveň nakupujeme pečivo a dvě norské pivní značky - Isbjorn a Arctic beer. V informačním centru zjišťujeme podrobnosti ohledně výletu lodí na Hornoyu. Je zataženo a poprchává, tak výlet necháváme až na zítřek.

Vracíme se tunelem na pevninu a odbočujeme vpravo na 41 km vzdálený Hamningberg. První zastávka je v Barvikmyře u rezervace Barvikmyran og Blodskytodden. Kousek od cesty je vidět skrýš pro pozorování ptáků. Při pochůzce k ní objevujeme strnada severního a sněhuli severní. Ze skrýše projíždím stativem krajinu s jezírky. Za občasného mečení bekasiny otavní nacházím potáplici malou a lyskonoha úzkozobého.

Přijíždíme k severní části Varangeru. Zastavujeme u Persfjordu. Od Barentsova moře vane silný vítr a začíná se vyjasňovat. Jedeme dál krásnou klikatící se cestou kolem skalnatého pobřeží, zastavujeme a fotíme úžasná panoramata. Míjíme Sandfjord a v 15:00 náš přijezd do Hamningbergu sleduje stádo sobů. Tady silnice končí.

Je to rybářská vesnička na konci světa. Zajíždíme na místní parkoviště a nejdřív jdeme obhlídnout západní záliv. V dálce jsou na mořské hladině vidět kromě kajek mořských i alkouni obecní a úzkozobí. Procházíme vesničkou k druhému zálivu. Na moři jsou běžné druhy racků. V trávě nacházíme krásně vybarveného samce lindušky rudokrké. Daří se mi ho vyfotit s plným zobáčkem potravy pro své potomky. Při návratu k autu míjíme u jednoho domku dvojici sobů.
Stejnou cestou se vracíme zpět a zastavujeme u hezkého výhledu na Sandfjord. Na pahorek před námi krátce usedá čečetka zimní. V dálce nad mořem si všímám zvláštních bílých ptáků. „Tereji!“ zvolám radostně. Pozorujeme 4 tereje bílé při lovu. Je to úžasná podívaná, jak vrhají šipky do moře. Na obnažené písečné pláži v ústí řeky Sandfjordelvy relaxuje stádo sobů. Sjíždíme k řece a parkujeme u vrbových porostů. Mají se zde vyskytovat čečetky bělavé. Po delším hledání mezi čečetkami zimními určujeme alespoň jednu čečetku bělavou. Na vrby usedá samec jikavce a linduška rudokrká. U řeky si prozpěvuje slavík modráček.
Vracíme se na noc do Barvikmyry, kde jsme zastavovali dopoledne. Je sice už večer, ale chceme ještě s Romanem obhlédnout terén. Jdeme opět ke skrýši prohlédnout krajinu s jezírky. Daří se mi najít potáplici malou na hnízdě a 3 ostralky štíhlé. Z tabule u rezervace pak zjišťujeme, že část pod námi je chráněná před vstupem. Ve 22:00 při teplotě 11°C se tedy vydáváme na opačnou stranu. V tundře s jezírky a močály zanedlouho pozorujeme chaluhy příživné, kulíky zlaté a občas strnada severního. Na jednom z jezírek plave samec poláka kaholky, na kamenitém návrší se vystavuje jespák obecný. O půlnoci se vracíme a přidáváme se k ostatním koštovat slivovici. Noční ostré slunce nás nechce pustit spát a úspěšný den zapíjíme až do 3:00.
Pozorované druhy:
Barvikmyra: potáplice malá, polák chocholačka, lyskonoh úzkozobý, bekasina otavní, strnad severní, sněhule severní
Persfjord: ústřičník velký, konipas bílý, linduška luční, bělořit šedý
Hamningberg: kajka mořská (10ex), ústřičník velký, kulík písečný, racek tříprstý (20ex), racek mořský (5ex), racek stříbřitý (10ex), alkoun obecný (20ex), alkoun úzkozobý (8ex), linduška rudokrká (4ex), linduška luční (8ex), konipas bílý (2ex), drozd kvíčala, bělořit šedý (6ex), krkavec velký (2ex)
Sandfjord: morčák prostřední, morčák velký, kajka mořská (4ex), terej bílý (4ex), ústřičník velký (7ex), racek mořský, linduška rudokrká, linduška luční, čečetka zimní
Sandfjord, vrbové porosty: pisík obecný, budníček větší, konipas bílý, linduška rudokrká, pěnkava jikavec, drozd kvíčala, slavík modráček, čečetka bělavá, čečetka zimní
Persfjord: potáplice malá, morčák sp. (200ex), kajka mořská, (50ex), ústřičník velký
Barvikmyra: potáplice malá (3ex), ostralka štíhlá (1P+1F), polák kaholka (1M), bekasina otavní, kulík zlatý (5ex), jespák obecný (2ex), chaluha příživná (5P), linduška luční, drozd cvrčala, bělořit šedý (6ex), strnad severní (1M+1F)

Vstáváme s budíkem v 7:00, je slunečno 21°C. Míša, Roman a Dan snídají prdelačku, Tom tradičně zdravou výživu a já čínskou instantku. Kolem 8:30 vyjíždíme opět do Vardo. V infocentru v přístavu platíme za všechny 2000 NOK. Balíme si nezbytné věci a spěcháme na loďku, která nás po 10 minutách dováží na Hornoyu. Na hladině pozorujeme stovky alkovitých, kteří se před loďkou potápějí. U mola ze skrýše lze opeřence pozorovat za nepříznivého počasí. Nad námi se zvedají vysoké útesy s tisíci ptáky. Největší radost nám dělá především papuchalk severní. Tento roztomilý pták byl předem vybrán do loga naší výpravy. Je jich tu spousta. Nejvíce je zde alkounů úzkozobých a racků tříprstých. Početní jsou zde i kormoráni chocholatí a alky malé. Na útesu a později i na vodě nacházíme několik alkounů tlustozobých. Běžní jsou racci mořští a stříbřití.
Vydáváme se pěšinou, stoupající kolem útesu. Ptáci jsou tady na člověka zvyklí. Z vyznačené stezky se dají nerušeně pozorovat a nafotit velmi zblízka. Překvapuje mě pozorování zvonka zeleného, jehož výskyt bych tady vůbec nepředpokládal. Ocitáme se na druhé straně za útesem a sestupujeme na betonovou hráz. Prohlížíme pěvce a marně mezi nimi hledáme lindušku skalní. Bezpečně poznáváme jen lindušky rudokrké a bělořity šedé. Pěšinou míříme vzhůru až na vrchol ostrova k majáku. Odtud máme krásný výhled na sousední Reinoyu, Vardo i Barentsovo moře. Právě se nacházíme na nejvýchodnějším místě výpravy. Hornoya je současně i nejvýchodnější část samotného Norska.

Při zpáteční cestě k molu fotím papuchalka, který má plný zobák šikovně nalovených rybek. Zkouším ještě nafotit nějaké letovky. Míša mezitím pozorovala jednoho, jak vylezl znory a při snaze uškubnout si kus trávy se vyvrátil a skutálel. Zmatený se pak dobelhal zpět k noře. Tihle nemotorní ptáci jsou tak legrační! To už loďka dováží nové návštěvníky. Teď si všímáme, jak je naše oblečení samá bílá tečka od řídkého trusu, ale nám to vůbec nevadí. Po čtyřech příjemně strávených hodinách se loučíme s tímto ptačím rájem. Odplouváme a užíváme si pohled na rychle se vzdalující ostrov.
Zpět u infocentra ohříváme oběd, naši rajskou s masovými kuličkami. Dan mezitím zjišťuje, že na Hornoyi pří výměně baterek z foťáku jednu ztratil. V přístavu se prohání hejno rybáků dlouhoocasých a na střeše domu odpočívá ústřičník. Vyrážíme na prohlídku města. Dojedeme k vojenské pevnosti Vardohus, odkud prohlížím pobřeží. V tom s úlekem slyšíme ohlušující troubení. Připlouvá pobřežní loď Hurtigruten. Běžíme se na ni podívat zpět k přístavu. Obdivujeme manévrovací schopnosti tohoto kolosu na tak malém prostoru.

Chceme jet až k majáku na severu ostrova, ale cesta je hrozná, tak to vzdáváme. Projíždíme naposledy tunelem a vracíme se zpět k Varangerbotnu. Po cestě začíná pršet. Déšť ustává až ve Vadso. Odbočíme a přejíždíme most na ostrov Vadsoya, který jsme při cestě na Vardo vynechali. Hned nás z dálky vítají dvě kolihy malé. Vycházíme s Míšou a Romanem na obhlídku ostrova. V keřích poletuje budníček větší a za přítomnosti lindušek rudokrkých se blížíme k vysokému stožáru. Je to místní zajímavost. Stožár sloužil dávným cestovatelům na severní pól k uvazování vzducholodí. Poblíž na jezírku známém výskytem lyskonohů, jsou pouze tři chocholačky. Začíná zase poprchat. Na mořské hladině pozorujeme dvacítku hvízdáků eurasijských a lovící rybáky dlouhoocasé. Provlhlí se vracíme k autu. Na bahnech u břehu ještě vyfotím ústřičníky s mladými a můžeme jet dál.
Cestou zastavujeme u odpočívadla, odkud sledujeme orla mořského a potáplice malé. Ve Varangerbotnu opět zajíždíme natankovat naftu a nabrat vodu. Platíme jako vždy kartou. Na benzínce po nás divně pokukuje chlapík s dodávkou, nakonec vykřikuje: „Zdravím krajany!“ Koupil si před pár lety na Varangeru domek a má tam truhlářskou dílnu. Dcera, kterou zrovna vezl z letiště, za ním přijela na návštěvu. Takže si chvíli povídáme, vyfotíme se a doplňujeme vodu. V tom za náma od kasy přiběhne zmatená prodavačka vietnamského původu. Divně mudruje, že jsme nezaplatili. Vytahuji nechápavě doklad o zaplacení.

Odjíždíme směr Tana Delta. Tom po 3 kilometrech zjišťuje, že jsme nechali víčko od nádrže s vodou na benzince. Po návratu jej naštěstí nacházíme stále na místě. Teď už je vše v pořádku a konečně můžeme po silnici E6 pokračovat dál přes Skiippagurru. Pak míjíme most k Tana Bru a odtud po silnici 890 kopírujeme širokou lososovou řeku. Tanu zde lemují březové lesíky a skály s hnízdištěm raroha loveckého.

Přijíždíme k deltě. Směrovka vlevo nás navádí na 3 km vzdálený Hoyholmen. Je 23:45 a konečně přijíždíme na toto krásné místo uprostřed delty. Všude kolem se rozprostírá nekonečná rovina písčin obklopená vodami Tany a v dálce se majestátně tyčí hory. Na vodě objevujeme alkouna obecného, hoholy severní a kajky mořské. Nocoviště s námi sdílejí další dva obytňáky. Večeříme a jdeme spát. Dnešek byl dlouhý a náročný. Hlavně pro Dana, kterému až příliš zachutnal fernet.
Pozorované druhy:
Hornoya: kajka mořská, husa polní, raroh lovecký, ústřičník velký, racek mořský, racek tříprstý, racek stříbřitý, chaluha příživná, papuchalk severní, alka malá, alkoun úzkozobý, alkoun tlustozobý, konipas bílý, linduška rudokrká, bělořit šedý, zvonek zelený
Vardo, přístav: ústřičník velký, rybák dlouhoocasý (20ex), racek tříprstý, vrabec domácí
Vadsoya: kajka mořská, hvízdák eurasijský (20ex), polák chocholačka (3ex), koliha malá (2ex), vodouš rudonohý, ústřičník velký (2ad+3juv), vodouš bahenní, vodouš rudonohý (3ex), břehouš rudý (6ex), racek mořský, racek tříprstý, rybák dlouhoocasý (20ex), linduška rudokrká, budníček větší (2ex), bělořit šedý, vrabec domácí (2ex), čečetka zimní
Gorgnetak, odpočívadlo před Varangerbotnem: potáplice malá (2ex), orel mořský, břehouš rudý, ústřičník velký (4ex), racek mořský, racek stříbřitý, drozd cvrčala, pěnkava jikavec, čečetka zimní
Hoyholmen: kajka mořská (9M+1F), hohol severní (5ex), ústřičník velký (5ex), alkoun obecný

Probouzíme se do 23°C teplého a sluncem zalitého rána chvíli před 10. hodinou, konečně jsme se prospali. Naproti na pevnině slyším zpívat cvrčalu. Po snídani vyrážíme po silnici 890 dále k severní části poloostrova. V Ildtoppen dobíráme vodu. Včera jsem celý den řídil já, tak mě za volantem krátce po výjezdu střídá Míša. „Je to trochu vratké“, říká, ale řídí docela dobře. Stoupáme do vyšších nadmořských výšek a projíždíme měsíční krajinou. Kolem nás se rozprostírá pohoří Kongsfjordfjellet. Za jízdy prohlížím terén. Tady by se měly vyskytovat další cílové druhy, na které jsme dosud neměli štěstí. Za jízdy na jezírkách zatím určujeme hoholku lední a poláky kaholky. Na křižovatce v Gednje nejprve najíždíme na silnici 891, když nad námi krouží dvě káně rousné. Přes pohoří Batsfjordfjellet sjíždíme do městečka Batsfjord. Krátce si prohlížíme přístav. Je to jen rychlovka a vracíme se do vnitrozemí.

Zastavujeme po cca 10 km v hornaté oblasti s jezírky. Fouká tady dost silný vítr, nás to ale neodrazuje. Po obědě, kuřecím mase na paprice s rýží, všichni kromě Dana vyrážíme do kopců zkusit štěstí s kulíky hnědými a bělokury horskými. Zatím je tu pusto. Krátkou přeháňku střídá hřející sluníčko, které nás hned suší. V tu chvíli to začíná být zajímavější. Objevují se kulíci píseční a zlatí, chaluhy příživné a opodál hoholky lední. Vracíme se obloukem zpět, v tu chvíli se objevují nějací jespáci. K jednomu z nich jsem se dokázal přiblížit snad na 2 metry. Neuvěřitelně krotkého ptáka jsme nakonec určili jako jespáka mořského. Míša na mě volá, ukazujíce na letícího ptáka v dálce. Potvrzuji, že jde o chaluhu malou a pořizuji rychlou dokladovku. V kamenitém terénu zkouším nafotit sněhule severní. Roman najednou tiše volá: „Kulíci hnědí!“. Snad mu v hledání pomohla jeho vysoká postava. Musel jsem popojít kousek výš, abych je spatřil. Je to krásný pár kulíků hnědých ve svatebním šatě. Nádherné pozorování. Dobré na tom je, že už jsme skoro u auta.
Tom se odhodlává a jde se koupat do blízkého jezírka, do něhož se ještě rozpouští led a sníh. Chodí po sněhu jako Yetti, a nakonec se bezhlavě vrhá do ledové vody. Zastavujeme pak u křižovatky v Gednje. Je tu několik jezírek. U jednoho vykukuje z travnatého porostu vodouš rudonohý, na protějším zase plave potáplice malá. Když se vracím k ostatním, jsem překvapený. Pod jejich nohama je neuvěřitelně nenápadný a krotký jespák šedý. Když ho vidím takhle zblízka, udivuje mě, jak je malinký. Honem se vracím pro foťák. Nebojácný ptáček je stále na svém místě a nikam se mu nechce.

Sedám za volant a doprava pokračujeme opět po známé silnici 890, když po chvíli spatřím na malém jezírku u silnice lyskonohy úzkozobé. Konečně možnost si je prohlédnout zblízka. Na kameni vysedává další jespák šedý. Přes silnici pozorujeme i dalšího strnada severního a skřivana ouškatého. Kéž by byli alespoň z části tak krotcí, jako místní jespáci. Nedaří se mi žádná lepší fotka.
Údolím Gednjedallen se dostáváme ke Kongsfjordu. Hledáme místo na nocování. Nakonec se nám líbí až u majáku Kjolnes s výhledem na nekonečný Severní ledový oceán. Večeříme obložený talíř a pozorujeme plavbu Hurtigruten, mířící z Batsfjordu do Berlevagu. Dan s Tomem se vracejí od pláže: „Parádní voda!“. Míša si tuto jedinečnou možnost také nechce nechat ujít. Jdeme tedy k pláži. Nikde nikdo, jen linduška luční z útesu nechápavě pozoruje naše nezvyklé počínání. Míša to zvládá a vrhá se do oceánu. Má můj obdiv a zážitek na celý život. I já se odhodlávám. Voda je ale tak ledová, že to vydržím sotva 5 vteřin a jen po kotníky. O půlnoci se slunečními paprsky v zádech se vracíme k autu. Ještě hodinu debatujeme a jdeme spát.

Pozorované druhy:
Hoyholmen: kajka mořská (15ex), konipas bílý, drozd cvrčala
Kongsfjordfjellet: polák kaholka (7ex), hoholka lední
Batsfjordfjellet: hoholka lední (6ex), káně rousná, kulík hnědý (1P), kulík zlatý (8ex), kulík písečný (16ex), jespák mořský (3ex), chaluha příživná (2ex), chaluha malá, bělořit šedý (4ex), sněhule severní
Gednje: káně rousná (2ex), potáplice malá, jespák šedý, vodouš rudonohý, kulík zlatý, kulík písečný, drozd kvíčala (2ex)
Gednjedalen: lyskonoh úzkozobý (2ex), jespák šedý, jespák obecný, kulík písečný, kulík zlatý (2ex), skřivan ouškatý, konipas bílý, strnad severní (1F)
Kjolnes maják: kulík písečný, chaluha příživná, linduška luční, bělořit šedý, vrána šedá (2ex), čečetka zimní

Probouzíme se v 8:00. Celou noc hrozně foukalo, s karavanem to cloumalo a všechno bouchalo. Moc jsme se nevyspali. Děláme si na snídani vajíčka na másle, jen Roman snídá rybízový džem. Kolem 9:30 vyrážíme do nedalekého Berlevagu. Máme opět slunečno, jenže fouká ještě silnější vítr než včera. Před Berlevagem jdu prohlídnout lagunu a mám štěstí. Mezi racky mořskými a stříbřitými si prohlížím racka šedého. Fotím nezbytnou dokladovku, abych měl jistotu. Racci nejsou moje silná stránka. Je to skvělé místo, jen ten šílený vítr kazí dojem. Ale co bychom chtěli, jsme v drsném kraji.
Zajíždíme ještě k přístavu. Nahlížíme tady krátce na vodu a po silnici 890 se vracíme zpět přes Gednje až na Kongsfjordfjellet. U pobřeží si ještě všímáme volavky popelavé. V pohoří zastavujeme blízko kopců na hezkém místě se stolkem a lavičkami. Mám pocit, že to tu bude dobré na bělokury horské. Dáváme si malou svačinku. Vítr se nám snaží hrnky plné kávy odfouknout kamsi do tundry. Po náročné siestě vyrážíme v šíleném větru do blízkého kopce. Podlézáme plot, který je zde nejspíš kvůli sobům. Celou dobu neúnavně sledujeme, jestli se některý „kámen“ nepohne. Zbarvení bělokurů je totiž touto dobou tak nenápadné, že dokonale splývá s prostředím. Po 45minutovém výšlapu jsme na plochém vrcholu. Najednou vidím, jak těsně před Míšou ulétá jeden bělokur horský, aniž by si jej všimla. Zkoušíme se k němu opatrně přiblížit, což se nám daří. Míšu k sobě nechá dojít dokonce až na dosah ruky. Neuvěřitelné! Jsme užaslí nad tím, jak je náš bělokur nebojácný. Pravděpodobně v této pustině ještě žádného člověka nikdy neviděl. Cvakám jednu fotku za druhou, ale mám velký problém v tom vichru těžký teleobjektiv udržet. Většinu fotek mám díky tomu rozmazanou. Když popolétne, všímáme si i druhého ptáka. Nejspíš tady někde mají hnízdo, tak už je necháváme v klidu a spokojeně scházíme z kopce k autu. Trochu níž vidíme přeletět chaluhu malou, kterou se nám pak daří ještě najít. Ta je ale narozdíl od bělokurů plachá. Po úspěšném „lovu“ se vracíme k autu, kde na nás čeká Dan. Do toho větru se mu nějak nechtělo.
Sjíždíme z pohoří a začíná být oblačno. Kolem Tany se vracíme opět k mostu, kolem kterého jsme předevčírem projížděli. Tady opouštíme Varanger, přejíždíme most a jsme v Tana Bru. Sjíždíme na místo, kde se dá doplnit voda a vyčistit toaleta. Před námi právě odjíždí autobus a po nás přijíždí další karavan. Vše se daří bez zdržování. Po silnici 98 chvíli jedeme opět na sever, když kopírujeme opačný břeh Tany. Později se silnice stáčí na západ. Projíždíme členitou krajinou a začíná pršet. Zdoláváme kopce, zatáčky, míjíme jezera a zálivy fjordů. Po 64 km zastavujeme na parkovacím plácku Gurrojohka. Na jezeru u něj si všímáme páru potáplic severních. K Borselvu to máme ještě 103 km, tak posilnění a odpočinutí pokračujeme přes Ifjord dál. Tady se dělá opět hezky. Po cestě nad jedním zálivem dáváme další krátký odpočinek. Slyšíme pod námi hučení vodopádu. Ukrojili jsme další kus cesty a zastavujeme u odbočky ke kaňonu Silfar. Není daleko a krátká procházka nás přivádí až na jeho hranu.

Už jen pár kilometrů a přijíždíme k Borselvu. Odbočujeme vpravo a po chvíli zastavujeme u výhledu na Borselv Deltu. Dan s Tomem najdou první houbu výpravy, to je nakopne a pokračují v hledání. Nakonec najdou slušnou porci na snídani. Já zkoumám deltu a z dálky prohlížím stativákem velké balvany, co připomínají tuleně. Dosud jsme žádné neviděli, ale jak se říká, trpělivost růže přináší. Později v dálce vidím hodně takových divných balvanů pohromadě. Ty kameny ležící na písečné kose se hýbou! Na písku opravdu leží tuleni. Přejíždíme blíže k nim a jdeme ke břehu. Je odliv, tak se k nim po obnaženém dně přibližujeme co nejblíž. Fotím je, ale na pěknou fotku jsou stále daleko. Na zemi leží několik schránek z krabů, pěkné kousky. Cestou od břehu se potkáváme se starším Norem, který si s námi chvíli povídá o přírodě a doporučuje nám pokračovat touto silničkou ještě kousek dál. Včera tam viděl orla skalního. My však nemáme štěstí, jsou tu aspoň krásné výhledy.

Posléze se zpět přes Borselv přesouváme na druhou stranu delty. Kousek před cílem nám přes cestu přebíhají tři mláďata lišky obecné. Zastavuji a jedno z liščat mně chvíli překvapeně hledí do objektivu. Kolem mokřadu Surbuktvannet s nízkou pozorovatelnou přijíždíme k pláži s rybářskými chatkami. Nikdo tady není, tak zůstáváme na noc. Jdeme spát kolem půlnoci.
Pozorované druhy:
Berlevag: jespák šedý (5ex), kulík písečný (2ex), racek šedý, racek stříbřitý, racek mořský, racek tříprstý
Kongsfjord: volavka popelavá
Kongsfjordfjellet: bělokur horský (1P),kulík zlatý (5ex), kulík písečný (1P), chaluha malá, linduška luční (3ex), bělořit šedý (3ex), budníček větší, čečetka zimní (3ex)
Gurrojohka, parkoviště u jezera: potáplice severní (1P)
Borselv: hvízdák eurasijský (10ex), kajka mořská (desítky), morčák prostřední, morčák velký, kormorán sp.(desítky), poštolka obecná, ústřičník velký (20ex), konipas bílý (4ex), čečetka zimní (2ex)