EXPEDICE LAPONSKO

Budík zvoní v 7:00, ale nikdo na něj nereaguje. Vstáváme až v 7:40. Dan s Tomem včera nasbírali dost hub, tak snídáme smaženici s vejci. Prohlížím ještě stativákem deltu a narážím na alkouna obecného, hoholky lední a konečně turpany černé i hnědé. Jdu s Míšou a Romanem k pozorovatelně u jezera. Cestou kolem poletují mladé čečetky zimní, lindušky luční, na velký kámen usedá jespák šedý.
Na jezeru relaxují dva páry labutí zpěvných se čtyřmi mladými. Dan s Tomem nás vyzvedávají a před 10:00 vyjíždíme směr Nordkapp. Po 42 km v Lakselvu tankujeme plnou a doplňujeme vodu. Tady se také napojujeme na známou silnici E6 a vydáváme se dál na sever. Dnes je oblačno, teplota 16°C a řídí Dan. Po cestě zastavujeme na dvou odpočívadlech s výhledy na záliv s rezervací Stabbursnes.

Odbočujeme vlevo zpevněnou silničkou do rezervace Stabbursdalen. Po 6 km jsme na parkovišti, odkud vedou dvě trekové trasy. Rezervaci tvoří nejseverněji položený borový les na světě. Přelétá nám nad hlavami pět brkoslavů severních, poletuje tady lejsek černohlavý a mladá sýkora lužní. Je tu spousta komárů a na nové druhy nenarážíme. Ale les je velmi hezký.
Sjíždíme zpět k Stabbursnes a zastavujeme kousek od pozorovatelny. Směrovka s nápisem „birdwatching“ nás navádí k super pozorovatelně. Nevěřím svým očím! Vybavena je robustním stativákem a na oknech leží dvě určovací příručky. Okna jsou vytahovací, takže dovnitř nefouká a výhled na rezervaci perfektní. Část rezervace před námi má název Valdakmyra. Měla by tu hnízdit vzácná husa malá, v červenci se zde ale už nevyskytuje. V dáli pozorujeme kolihy malé, jeřáby popelavé, husy velké a další. Naši dva houbaři tady mezitím nasbírali ještě větší hromadu hub než včera.

Kolem 16:30 vyrážíme dál na sever. V Oldefjordu opouštíme silnici E6 a odtud pokračujeme po E69. Klikatíme se podél divokého pobřeží Porsangerfjordu, silnice tady protíná skály několika tunely. Na ostrov Mageroya přijíždíme podmořským tunelem, který je mnohem zajímavější než ten do Vardo. Jeho délka je 6 870 m a hloubka neuvěřitelných 212 m pod mořem. Potkáváme v něm dokonce i cyklisty, kteří míří na Nordkapp. Těch pak potkáváme ještě několik. V Honningsvágu krátce zastavujeme na nákup v místním supermarketu. Vystoupáme do vyšších poloh Mageroyi, cestou míjíme stáda sobů a v 19:30 přijíždíme na Nordkapp.
Při vjezdu hromadně kupujeme vstupné za 1 210 NOK, platí na 24 hodin. Parkoviště je plné obytňáků, tolik jsem jich pohromadě v životě neviděl. Také je tu spousta karavanů a autobusů. Je tu i dokonce jeden obytňák až z Číny. Počasí je oblačné, ale příjemné. Procházíme krátce vnější areál a uvnitř budovy zjišťujeme, co se dá. V autě si pak děláme na jídlo naše vepřové ptáčky s rýží.

Po večeři jdeme na 22. hodinu do panoramatického kina, 15minutový film se po chvilce začíná sekat. Dan prohlašuje: „Asi mají pomalou wájfáj!“ Průpovídce se směje i řada před námi, a to nerozumí řeči našeho kmene. Po jinak hezkém filmu jdeme ven dělat expediční fotky u symbolického glóbu. Kocháme se nádherným výhledem na nekonečný sever. Vlevo je mys, skutečný nejsevernější bod Evropy. Vede tam 8 km dlouhý trek a jistě je odtamtud hezký výhled na 400 m vysoký útes Nordkapu. My ale končíme naše putování na sever tady na Nordkapu, jako většina turistů. Severněji už se nejspíš nikdy v životě nedostaneme. Z navigace zjišťuji, že domů to máme 3 105 km. Blíž to odsud máme k severnímu pólu. Jdeme zpět do vnitřního komplexu. Všichni čekají na půlnoc, jenže venku začalo lít jako z konve. Pobýváme tedy uvnitř v teple a suchu. Nakupujeme v přízemí suvenýry a procházíme rozsáhlé prostory budovy. Po příjemném relaxu přebíháme v dešti do auta a hodinu po půlnoci jdeme spát.

Pozorované druhy:
Borselv, nocoviště: potáplice severní, labuť zpěvná (2P+4juv), hoholka lední (10ex), turpan hnědý (100ex), turpan černý (13ex), kajka mořská (10ex), kormorán velký (10ex), ústřičník velký (6ex), jespák šedý, rybák dlouhoocasý (5ex), chaluha příživná (2ex), alkoun obecný, linduška luční (4ex), konipas bílý (2ex), budníček větší (2ex), drozd kvíčala (2ex), straka obecná, čečetka zimní (2ad+3juv)
Valdakmyra: husa velká (3ex), kajka mořská, morčák prostřední, jeřáb popelavý (6ex), orel mořský (2ex), koliha malá (20ex), ústřičník velký, racek chechtavý, drozd cvrčala, budníček větší (2ex), sýkora koňadra, vrána šedá (50ex)
Stabbursdalen: slavík modráček, drozd kvíčala, budníček větší, brkoslav severní (5ex), lejsek černohlavý (1F), pěnkava jikavec, zvonek zelený, čečetka zimní, čížek lesní

Probouzíme se na Nordkapu v 8:45. Venku je mlha 10°C a vypadá to na déšť. Nordkapp opouštíme v 10:15.
Celou cestu prší. V Honningsvágu se zastavujeme v supermarketu pro poslední místní produkty. Projedeme zpět tunelem na pevninu a ve 13:15 zastavujeme u jezera Aigirjávri na oběd. Stále je deštivo, tak jen v rychlosti nacházím několik potápek žlutorohých. Na oběd jsou v plánu včera nasbírané houby na smetaně s těstovinami. Po nutném odstranění všech proteinů v podobě kila červů děláme nakonec výbornou omáčku. V 15:15 pokračujeme dál na jih směrem k Finsku. V Lakselvu opět doplňujeme vodu a pokračujeme po E6 až do Karášjohky. Tady zastavujeme u sámského parlamentu. Je to zvláštní dřevěná stavba postavená v tradičním duchu. Děláme kávičku a jdeme na krátkou procházku.

Po 18:30 projíždíme hranice do Finska a posunujeme si čas o hodinu dopředu. V Karigasniemi čerpáme konečně levnější naftu. Pokračujeme po silnici 92 směrem k Ivalu. Po 9 km odbočujeme vlevo na zpevněnou silnici, která po dalších 4 km končí v osadě Erotusaita. Je to zvláštní a pusté místo. Ale deštivé a větrné počasí s 15°C, které tu zrovna panuje, nás nutí z tohoto místa odjet.

Pokračujeme o kus dál. Zastavujeme u silnice, poblíž jsou v lesích ukryté jezírka a močály. Večeříme studenou mísu s pečivem. Dáváme si pivko, kecáme a kolem půlnoci jdeme spát.

Pozorované druhy:
Aigirjávri, jezera: potápka žlutorohá (10ex), polák chocholačka (12ex), racek bouřní (2ex), vlaštovka obecná (2ex)

Jsme vzhůru v 8:30. Dan s Tomem kuchtí skvělá vajíčka s cibulkou a škvarky. Roman se spokojuje s rybí pomazánkou. Je zataženo 16°C , ale neprší. Zatímco ostatní po snídani uklízí, já s Romanem obouváme gumáky a vyrážíme na obhlídku terénu. Jsme překvapení, jak je tu pusto. Během hodiny narážíme pouze na vodouše bahenního, konipase lučního, lindušku luční a budníčky větší.

Odjíždíme 10:20 na konec silnice 92 a najíždíme na E75 směr Ivalo. Po chvíli odbočujeme vpravo na silničku k Toivoniemi. Po zhruba 3 km parkujeme pod vysokou pozorovatelnou. Zrovna odtud odjíždí 2 auta švýcarských birderů. Vyčasilo se a z plošiny je hezký výhled na vzdálenější jezera a řeku. Pod námi se rozprostírá převážně borový les. Hned si všímáme lejska černohlavého. Po chvíli tiše, ale radostně zvolám: „Konečně!“ Pozorujeme dvě sýkory laponské s nápadnými ocásky. V tom kolem nás prolétají dva brkoslavi, ozývající se typickým cvrčením. „Laponky“ se zdržují poblíž až do našeho odjezdu. Zajíždíme ještě kousek dál k mostku, kde opět potkáváme Švýcary z pozorovatelny, domluva je s nimi ale těžká. Když odjeli, slyšíme z mokřadu nám dobře známého rákosníka proužkovaného. Když se vracíme borovým lesem zpět na silnici E75, Míša zahlédne ptáka s rezavým ocasem, připomínajícího sojku zlověstnou. Škoda, že se nám ho už nedaří dohledat.
Poté pokračujeme k Inari. Na odpočívadle u lesíka na chvíli zastavujeme, Roman nahání sýkory lužní. Přijíždíme do Ivala a jdeme doplnit zásoby do našeho oblíbeného S-Marketu. Přibíráme na zkoušku kartón piv A. Le Coq premium a další kartón osvědčeného piva Karjala. Z Ivalo zkoušíme jet směrem na Nellim, cestou prší. Silnice je v dost špatném stavu, tak to v polovině cesty vzdáváme. Dáváme si poslední zavařené jídlo, naše vepřové maso s rýží. Déšť ustal, tak jdu s Romanem obhlídnout blízké jezero. Je tu jen pisík a v lese se ozývající cvrčala s budníčkem větším.

Vracíme se a před Ivalem odbočujeme doleva na silnici 91 směrem na Murmansk. Při hledání dnešního nocoviště jedeme opět kus cesty, když kolem 17:00 odbočujeme na velké odpočívadlo u jezera Iso Kuivajärvi. Já s Romanem obcházíme celé jezero. Když jsme přesně na opačné straně, začíná prudký liják. Po hodině přicházíme k autu promoklí na kost. Rychle do suchého a sušit oblečení. Míša vaří polévku „přidej vejce“, do které však zapomíná přidat vejce. Přesto nám dělá dobře v žaludku. Sedíme, popíjíme pivo, kecáme. Před spaním se objevuje sluníčko. V tom Dan vychází ven a s pohledem na jezero suše prohlašuje: „Hladina je klidná jako velké zrcadlo, balabambam.“ Dan si dokonce vytvořil své vlastní názvy některých ptáků. Tak například bělořit byl „řiťolez“, pustovka zas „vinčestrovka“, z lindušky byla „zindulka“ a z lyskonoha udělal „listonoše“. Dopisujeme zápisky a ve 23:00 jdeme spát.

Pozorované druhy:
Silnice č. 92: vodouš bahenní, konipas luční, linduška luční, budníček větší (3ex)
Toivoniemi: sýkora laponská (2ex), brkoslav severní (2ex), lejsek černohlavý (1P), budníček větší (2ex), rákosník proužkovaný, pěnkava jikavec, straka obecná (4ex)
Silnice na Nellim: pisík obecný, drozd cvrčala, budníček větší

Dnes vstáváme v 7:30, máme 18°C. Snídáme bílý chléb s džemem, kávou, čajem a mlékem. V okolí odpočívadla registrujeme stále stejné druhy. Vyjíždíme v 9:00 směr Ivalo. Kousek před Ivalem zastavujeme. Jsme na místech s výskytem strnadů malinkých, která nám doporučili birdeři v Neidenu. Procházíme podél silnice. Zdá se, že tady jsou. Párkrát se jeden ozve stejným zpěvem, jako mám v nahrávce ve svém mobilu. Z polí ukrytých za porostem lemujícím silnici je slyšet skřivana polního. Zajíždíme ještě k průseku s elektrickým vedením, kde se ozývá další strnad malinký. Marně se však nějakého snažíme nalákat. Škoda, slavíme pouze poloviční úspěch a spokojujeme se alespoň s hlasovým projevem. Ozývá se tu ale také linduška lesní a chvíli i kukačka. Roman upozorňuje na další laponku.

Přes Ivalo, kde naposledy nakupujeme místní produkty, se vracíme už stejnou silnicí zpět na jih. Po 30 km před Saariselkou odbočujeme vlevo podle směrovky na Kaunispää. Po silničce vystoupáme po dalším kilometru až na vrchol kopce. Je zde pozorovatelna a restaurace, ve které máme v plánu ochutnat něco z tradiční místní kuchyně. Kolem restaurace Huippu (v překladu překvapivě „vrchol“) poletují jiřičky obecné. Vcházíme dovnitř, u stropu visí několik vycpaných bělokurů v zimním šatě. Procházíme kolem vycpaného medvěda a u usměvavé Finky za pultem si objednáváme jídlo. Já s Míšou jsme si vybrali ragú ze sobího masa s bramborovou kaší a brusinkami. Vodu v karafě si odnášíme zdarma. Naše jídlo je docela dobré. Mají tu dokonce vlastní noviny s informacemi o restauraci a okolní přírodě.
Inspirujeme se a sjíždíme trochu níž se naposledy porozhlédnout po sojkách zlověstných. Začíná ale pršet. Vzdáváme to a pokračujeme na jih. Déšť přechází a za Sodankylou si na našem odpočívadle u Torvinenu dáváme pauzu na kávu. V rychlosti zde registruji běžné druhy pěvců. V 18:15 překračujeme polární kruh. Po dotankování a dokoupení suvenýrů se vydáváme na cestu přes Rovaniemi a Kemi. 47 km před Oulu vidíme posledního soba. Ve 22:00 na benzínce v obci se zajímavým názvem Ii doplňujeme naftu. Na dálnici u Oulu nám před autem ukázkově přelétá sluka. V cca 22:45 kousek za Oulu zastavujeme na noc na obrovském záchytném parkovišti s benzínovou pumpou. Je tu plno kamionů a obytňáků. Dáváme si pivo, sprchu a kolem půlnoci vzhůru do hajan.

Pozorované druhy:
Iso Kuivajärvi, jezero u silnice č. 91: vodouš bahenní, konipas bílý, budníček větší, drozd cvrčala
Ivalo, Pikku Petsamo: káně rousná, vodouš bahenní, kukačka obecná, skřivan polní, lidnuška lesní, drozd cvrčala, budníček větší (2ex), sýkora lužní, sýkora laponská, pěnkava jikavec, strnad malinký (2ex)
Kaunispää: jiřička obecná
Torvinen, odpočívadlo: břehule říční (2e), vlaštovka obecná (2ex), konipas bílý, konipas luční, budníček větší, straka obecná
Polární kruh: racek chechtavý (100ex), holub domácí (15ex), vlaštovka obecná, břehule říční, sýkora koňadra, straka obecná (2ex)
Oulu, dálnice: sluka lesní
Oulu, nocoviště: straka obecná, vrána šedá, kavka obecná, havran polní

Budík zvoní v 7:00. Dan s Tomem opět smaží na snídani vajíčka se slaninou a cibulí. Máme zpočátku zataženo 19°C. Od 8:30 pokračujeme v cestě do Helsinek. Ve 21:30 nám pojede trajekt. Cestou v 10:15 naposledy tankujeme finskou naftu na našem odpočívadle Pyhäjarvi u Vaskikello. Kilometry rychle ubíhají, ještě jedna pauza na oběd na trase Jyväskylä, Joutsa, Lahti a už jsme v Helsinkách. Přijíždíme cca v 16:30, u přístavu hledáme chvíli místo k parkování. Nakonec parkujeme na placeném parkovišti 1 hod/1 €.

Chvíli je oblačno, chvíli skoro jasno. Ještě máme čas, než pojede trajekt, tak se s Míšou jdeme projít do blízkého centra Helsinek. Ostatním se nechce a zůstávají v autě. Jdeme kolem Uspenské katedrály k Senátnímu náměstí s nepřehlédnutelnou bílou dominantou - helsinskou katedrálou. Míjíme několik stojanů na kola, která si lze zdarma půjčit a kdekoliv zase vrátit. My ovšem ztroskotáváme na finštině, takže musíme po svých. Přes esplanádu, kde to docela žije, se vracíme kolem tržnice a ruského kola zpět do přístavu Katajanokka.
Ostatní na 19:30 připravili fazole s rajčaty a konzervou. Po jídle se přesouváme do řady na check-in. Stojíme v řadách, těsně před odplutím ve 21:30 najíždíme na trajekt a hned za námi se zavírají vrata. Opouštíme auto u prasátka (značka pro blbce, ale děkujeme za ni) a jdeme se z horní paluby naposledy pokochat výhledem na Helsinky. Mám zvláštní pocit, štěstí a stesku zároveň.

Rozhodli jsme se na lodi zajít do obchodu s alkoholem a kupujeme si 2 Koskenkorvy na památku. Po zaplacení se ozývá pípání. Překvapeni necháváme prohlížet batoh. Paní v něm nachází ještě nějaký starý přiblblý kód, ustříhává jej a odcházíme. Prý to tady mají denně. Ale že nám to nikde dřív nepípalo?! Ještě se chvíli procházíme po lodi a vyhlížíme Talin. Tentokrát se včas přesouváme k autu a čekáme na výjezd. Po dvou a půl hodinách připlouváme. Vše probíhá v pořádku. Při výjezdu z přístavu na nás vyjde blesková kontrola dokladů. Po tolika dnech zažíváme opět tmu. Nemohu trefit odbočku na místní parkoviště na nocování, s malou zajížďkou se ale nakonec zadaří. V rychlosti se chystáme ke spánku a v 0:45 uleháme. Při usínání nás ještě chvíli ruší živá hudba z protějšího podniku.

Pozorované druhy:
Pyhäjarvi: rorýs obecný, špaček obecný (o kus jižněji)
Helsinky: kos černý, kavka obecná (5ex), racek bouřní (desítky), berneška bělolící (1ex, Roman)

Budík zvoní v 7:00. Já, Míša a Tom rychle vstáváme a jdeme na obhlídku nedalekého historického jádra Talinu. Město je po ránu vylidněno. Vcházíme vstupní branou a jdeme nejprve na Radniční náměstí. Pak ke katedrále Alexandra Něvského, k vyhlídce na hradbách, po schodech dolů a kolem pohádkových hradeb a věží se vracíme před 9. hodinou zpět k autu. Spěcháme ještě rychle nakoupit pečivo do zdejšího obchodu, který právě otvírá. Nakoupit piva se nedaří, jelikož se alkohol prodává až od 10 hodin. V rychlosti snídáme a po zaplacení parkovného vyrážíme.
Při výjezdu z Talinu zastavujeme na benzínce. Nakupujeme piva různých značek a po dlouhé době konečně tankujeme naftu za rozumnou cenu. V 10:30 za volant usedá Dan a míříme směr Polsko. Projíždíme Parnu a ve 12:45 překračujeme estonsko-lotyšské hranice. Po půl hodince stavíme u Vitrupe na plánované zastávce u Rižského zálivu s překrásnou písečnou pláží, Roman nám na oběd dělá maďarský guláš s těstovinami.

Objíždíme Rigu na Bausku a u lotyšsko-litevské hranice stavíme na krátkou zastávku na kafe. Tady střídám Dana za volantem a v 15:30 vjíždíme do Litvy. Projíždíme Pasvalys, Panevezys a Kaunas. Před hranicemi s Polskem ve 20:15 na malé benzínce opět doplňujeme naftu. Tady nám slovenský kamioňák radí, jak objet Varšavu, abychom se tam zase zbytečně nezdrželi. Jeho rada nám potvrzuje naši původně navrhovanou objízdnou trasu.

Překračujeme hranice s Polskem, posunujeme si čas o hodinu dozadu, máme tedy 19:30 našeho času. V Polsku se snažím dostat co nejdál. Projíždím Augustow, Lomzu a Zambrow. Počasí se nám po celý den mění od skorojasna 23°C po polojasno s přeháňkami. Máme už hlubokou tmu a až ve 23:15 konečně zastavujeme na odpočívadle s benzínkou u Szumowa. Hned po zastavení přijíždí na kole somrovat místní hlídač a chce po nás 10 Zlotých nebo 5 Euro. Dávám mu 3 éčka, abych se ho zbavil, vydřiducha. Na vyžádání mi kupodivu dává i potvrzení. Po rychlé sprše uleháme.

Vstáváme bez budíku před 6. hodinou ranní a po hodině odjíždíme domů. Řídí Dan. Míša cestou balí a uklízí karavan, Tomáš s Romanem občas pomáhají. Na oběd se nezastavuje, máme zpoždění. Cesta Polskem je poměrně klidná, oproti cestě tam. Projíždíme Ostrów Mazowiecka, kde odbočujeme na Lochów. Varšavu širokým obloukem objíždíme přes Mińsk Mazowiecki, Góru Kalwariu a Grójec. V Mszczonówě se napojujeme na původní trasu. Následuje Piotrków Tribunalski a pak zastavujeme dobrat naftu tak, abychom dojeli až do Přerova.

Střídám Dana v řízení a pokračujeme přes Czestochowu a Gliwice. Do České republiky přijíždíme ve 12:45. Vítá nás tady opět slunečné a 31°C horké počasí. Za Ostravou zastavujeme na benzínce, jelikož výpočty selhaly. Ta polská nafta byla tak nekvalitní, že nám stoupla spotřeba. Tak tedy ještě jednou tankujeme a pokračujeme po dálnici až do Olomouce.
Loučíme se s Danem a Romanem a děláme poslední společnou fotku výpravy s ujetými 7 335 km! V Henčlově s Míšou a Tomem uklízíme zbytek karavanu. V 16:00 opouštíme Toma. V Přerově dobíráme do plné nádrže naftu a předáváme obytný vůz majiteli. Podle tachometru máme nakonec ujeto 7 371 km. Za těch pár dní jsem se s tím domem na kolech docela sblížil a po usednutí do svého auta zažívám zvláštní pocit, jako bych seděl na podlaze.

Výprava vyšla podle očekávání skvěle. Po návratu domů napočítávám 19 nových druhů. Laponsko nám přirostlo k srdci natolik, že bychom se tam rádi zase někdy vypravili. Jsme plní nezapomenutelných zážitků. Na nádhernou přírodu Laponska budeme vzpomínat celý život. Návštěvu tohoto kraje mohu všem vřele jen doporučit. Stálo to opravdu za to!